středa 28. května 2014

Kousnutí - katastrofa

Kousnutí mravencem aneb katastrofické scénáře

Další příběh ze života je jen pár dní starý. Začalo to zcela nevině. Venku krásně – Konečně!!!! – a já se rozhodla, že když mám chlapa furt v práci tak posekám zahradu. Ta byla asi 2 týdny nedotčená, protože předchozí sekačka se tak nějak utavila. Přítel stačil jen jeden večer posekat kolem baráku a zahrada byla zatím jako džungle.

Takže… Vytáhle jsem prodlužovák, nahnala děti na zahradu a zapojila sekačku. Mno a tím jsem skončila… Ať jsem mačkala, co jsem mačkala, hýbala páčkami a čuměla i do motoru, tak se mi ji prostě nepovedlo nastartovat. Berte prosím na vědomí, že jsem přes 28 let žila v Praze v Paneláku a toto náčiní jsem vídala jen z rychlíku: D Takže jsem se pustila do okopávání kořenů tújí aby, jsme se jich zbavili už nadobro. Když se odpoledne – výjimečně ne v 8 večer – zjevil chlap měl z toho velikou srandu a zmáčknul 2 TLAČÍTKA NARÁZ a sekačka jela… Mno připadala jsem si jak idiot … Skoro jako moje proslulá motyčka… ale o té zase jindy…

Takže jal se sekání trávy, vzal si šortky a sekal a sekal a sekal. Tráva byla z džungloidního stavu uvedena do přijatelného.  Večer usedl k PC a jen tak ledabyle oznámí, že ho něco kouslo a že to svědí. No a známe to chlapy a jejich auínka. Přešla jsem to bez komentáře. Druhý den mi volal z práce a stěžoval si, že noha bolí pořád a víc.  Stále jsem to neřešila a dala mu večer bactroban aby si to namazal a dal mi pokoj s kousancem od mravence… Začal mít zimnici a usnul… Asi rýmička se mu přidala…

Nastal pátek a chlap měl celodenní. Po pár hodinách, asi dvou, telefon. Že prý noha bolí jako čert a že mu natéká…  mno a to jsem už zbystřila a dala si dvě a dvě dohromady. Co když se mu do nohy dostala infekce? Mno stále s celkem ledovým klidem jsem mu oznámila, ať si zajede na pohotovost. Jenže on je to nově Pan vedoucí a nemůže jen tak odejít, tak že prý až večer po práci…

Takže den šel dál, já se hrabala v zahrádce, čekala na příjezd brášky na víkend a celou pitomou nohu vypustila z hlavy… Po několika dnech kdy se vše točilo kolem zkulturnění zahrady jsem se těšila na večer s knihou… A pak ejhle. Po příchodu domů z práce mi tu svoji nohu ukázal a já málem padla na zadek… Noha velká rudá a horká… Umyl se a jel na pohotovost a já hned žhavila drát a koukala na internetu, co by to mohlo být… jediné dostupné obrázky připomínaly otravu krve a bakteriální infekci…

A tady začíná moje katastrofické myšlení. Nažhavila jsem drát a řešila to s kamarádkou. Ta obdržela fotku a začala panikařit víc než já, že je to otrava takže si ho nechají v nemocnici.  Syn s bratrem seděli v obýváku u Pc a my po tel rozvíjeli diagnózy. Celá debata se stočila na to, že kapačky sou dobrý, jen aby to nebylo něco horšího a nemusel na amputaci. To jsme samozřejmě začali rozebírat a řešit, když přišel bratr celý bílý „ jak jako amputaci? Oni mu uříznou nohu?“ My dostali záchvat smíchu a vyvrátili mu to. Zatím se nevědělo. Čekalo se na telefon. Jenže my by jsme nebyli my kdyby se nezašlo ještě dál. V každé situaci ať hypotetické nebo reálné je to kouzelné „mohlo by být hůř“. Takže naše konverzace se stočila ke kvadruplegikům. A to bylo úplně šílený kluci chodili a koukali na nás, jako co si děláme za srandu a jestli je to tak hrozný. A já je uklidňovala, že ne a že se cizí telefony neposlouchají…  Během rozhovoru coby kdyby, který mě zcela rozptýlil, abych nezešílela čekáním na to co to mé „6. dítě“ nakonec má jsem napjatě očekávala hovor z nemocnice.

Nakonec jsem se dočkala. Tak volám zpět a ptám se co? Odpověď byla zcela kouzelná: „Nic dobrý. Nejdou mi světla na autě.“ Koukala jsem jak péro z gauče… „Jak jako světla na autě? Se ptám na špitál? Co ti řekli?“ Zcela laxní přístup: Nic jdu řešit auto….“

Takže já celá v šoku volám zpátky kamarádce a říkám jí co právě padlo za rozhovor. Ta již zcela vyčerpaná dostala záchvat smíchu a smála se tak až jsem se začala řehtat taky a nechala světla světlem….

Později mi dorazil domů, že jen žárovka vyhodila pojistky a dobrý. Najednou přikvačí brácha s ledovým klidem mu oznámí: „ Se z toho auta nepo, ta už tady řešila rampu až ti uříznou nohu….“ A na mě došel další nával smíchu, chlap na mě koukal jak na svatej obrázek a jen mu padla čelist…  Když jsem se uklidnila tak jsem mu vysvětlila proč a co a jak. Mno zná mi tak jen mávnul rukou a KONEČNĚ mi oznámil diagnózu: Silná alergická reakce asi na mravence. Dostal pigáro do prdel* a šel s práškama domů.

Další průběh už je poklidný po lécích spal během pár minut a byl klid: D Nakonec je však vysadil (blbec) a raději šel do práce, protože „to přece nic není…..“ A on chce jezdit autem a to se vylučovalo s medikací….

Večer se náchílil ke konci, děti jsem nahnala do postle a já hodila nohy na stůl, vzala si knihu a četla dokud mi nezačalo lízt na nervy chrápání z křesla vedle mě ....


Tak toť příběh od ničeho k bebínku přes amputaci po zcela rychlé zahození za hlavu….







Žádné komentáře:

Okomentovat